V malém městečku Vellákovice, obklopeném vysokými horami a hlubokými lesy, žil malý chlapec jménem Vrátík. Miloval zimu a každou volnou chvíli trávil venku. Jednoho mrazivého rána, když se zahrabané střechy domů třpytily čerstvým sněhem, dostal Vrátík nápad, který měl změnit zimní radovánky v celém městečku.

 

Vrátík vymyslel malé plastové vaničky z mrazuvzdorného pružného materiálu, které se pomocí pásků připnuly přímo na boty. Nazval je Klu-ski. Klu-ski nebyly obyčejné lyže. Byl použit velmi odolný materiál, nepraskal ani při třeskutých mrazech, a navíc po sněhu krásně klouzal. Když se někdo spustil z kopce na Klu-skách, zanechaly za sebou čtyři jasně znatelné proužky, které vytvářely ve sněhu překrásné obrazce.

 

Když Vrátík dokončil první pár Klu-sek a vyrazil s nimi poprvé na svah, zjevila se mu  veselá postavička se sobími parůžky – Sobík. „Pomohu ti ukázat ostatním, jak se na nich jezdí,“ řekl a nechal malé vaničky rozzářit jemnou třpytivou jiskrou, díky které zanechávaly stopy viditelné i za večerního šera.

 

Děti z Vellákovic stály nejprve v úžasu, ale brzy se chtěly přidat. Každé z nich dostalo své vlastní Klu-ski a sport se stal hitem. Z obyčejného svahu vznikla třpytivá zimní aréna plná smíchu, závodění a fantastických tvarů na sněhu — spirál, srdíček, hvězd i kruhů.

 

A tak od té doby každá zima ve Vellákovicích patří Klu-skám. Děti i dospělí závodí, baví se a zanechávají ve sněhu čtyři jasné proužky – jako připomínku Vrátíkova nápadu a malého Sobíka, který naučil celé městečko, že radost ze zimy může být ještě větší, když ji člověk sdílí s ostatními.